VAN GOGH – CESTA SVĚTLEM A STÍNEM
První jednání
Scéna 1: Prolog
Scéna se otevírá v symbolickém prostoru, který neodkazuje na konkrétní místo, ale stav Van Goghova mysli. Oheň, jako metafora destrukce i naděje, zdůrazňuje kontrast mezi odmítnutím a možným znovuzrozením. Scéna končí temnotou, která předznamenává těžkou cestu umělce životem.
Scéna 2: Ulice – Cesta a odmítnutí
Scéna začíná jednoduchým, strohým způsobem, bez ozdob umění – zachycením ulice naplněné každodenním životem. Van Gogh, zobrazený jako mladý muž, prochází městy svého života: Zundert, Haag, Londýn a Paříž. Šedá barevná paleta odráží monotónnost a chlad každodennosti, která ho postupně dusí. Nejprve se snaží zapadnout – následuje skupiny lidí, pokouší se splynout se společností. Postupně se však lidé od něj začínají vzdalovat. Symbolické obrazy ukazují, jak ho stále více pohlcuje samota. Absence uměleckých prvků v této scéně zdůrazňuje tvrdou realitu a obtíže, kterým čelil Van Gogh – člověk, který toužil někam patřit, ale vždy zůstával na okraji. Příběh o vykořeněnosti, která formovala jeho další osud.
Scéna 3: Vize – Světlo v tunelu
Osamělost žene Van Gogha k hledání světla – nejen metaforického, ale i skutečného. Fascinován astronomií si začíná představovat svět jako nekonečný kosmos. Na scéně se vizualizuje jeho mysl – plná barev, hvězd a pohybu. Je to moment ponoření do neomezené představivosti a vesmírného prostoru, který se stává inspirací pro jeho tvorbu.
Scéna 4: Závislosti – Obrazy žen
Na plátně se objevují tři formy Van Goghovy závislosti – nikotin, alkohol a ženy. Ženy v jeho životě jsou fascinací, ale zároveň nedosažitelným ideálem. Scéna ukazuje jeho vztahy se ženami – ne jako s partnerkami, ale jako s objekty obdivu, které mu zůstávají nedostupné.
Scéna 5: Duet – Láska a odmítnutí
Van Goghovy vztahy se ženami, i když plné vášně, končí zklamáním. Vidíme jeho lásku k Sien Hoornik, prostitutce, se kterou se pokoušel založit rodinu, a jeho vztah k Margot Begemann, která byla ochotná kvůli němu spáchat sebevraždu. Van Gogh však nedokáže city opětovat tak, aby vytvořil trvalé pouto.
Scéna 6: První vize – Cesta minulostí a budoucností
V monodramatu Van Gogh prožívá retrospektivu svých neúspěšných vztahů a zároveň vize budoucnosti. Vidíme jeho boj s vnitřními démony.
Scéna 7: Žena – Průvodkyně do Francie
Van Gogh potkává ženu, která se stává jeho spojnicí s novým světem – světem barev, světla a inspirace. Přivádí ho do atmosféry Francie, kde umění získává nový význam. Scéna postupně přechází z šedých tónů do exploze barev, což symbolizuje Van Goghovu uměleckou proměnu.
Scéna 8: Francie – Euforie barev
Van Gogh se přemisťuje do Francie, kde objevuje krásu provensálského Arles. Na scéně se objevují živé ulice, barevné kavárny a veselé tance. Je to okamžik umělecké euforie, kdy maluje svá nejslavnější díla, včetně Noční kavárenské terasy a Pokoje v Arles. Za fasádou štěstí se však skrývá neustálý neklid.
Scéna 9: Ponoření do závislosti
Van Gogh stále více propadá svým závislostem. Absinth se stává jeho únikem od reality, vede ho k čím dál větší izolaci a vnitřnímu chaosu.
Scéna 10: Vnitřní hlas – Společník až do konce
Po nadměrném pití absintu se na scéně objevuje tajemná postava – Van Goghův vnitřní hlas. Od této chvíle ho nepřetržitě doprovází, stává se součástí jeho reality a určuje nový směr jeho osudu.
Druhé jednání
Scéna 1: Azyl umění
Van Gogh maluje ve svém ideálním světě, osvobozeném od problémů. Ateliér plný obrazů mu poskytuje dočasný klid, ale vyvstává otázka – je to útočiště, nebo další útěk?
Scéna 2: Vize minulosti – Setkání s duchy
Na scéně se objevují postavy z Van Goghovy minulosti – žena a muž, kteří sehráli klíčovou roli v jeho životě. V jeho mysli probíhá symbolický tanec mezi minulostí a přítomností, kterého se sám Van Gogh účastní a spojuje tak oba světy.
Scéna 3: Slunečnice – Cyklus života
Symbolické ztvárnění cyklu života – od semene k plnému rozkvětu. Obraz slunečnic, který Van Gogh opakovaně maloval, se stává metaforou jeho vlastní umělecké cesty. Scéna plná intenzivních barev postupně přechází do temnoty, což symbolizuje blížící se krizi.
Scéna 4: Ucho – Pád
Na obrazovce květiny ztrácejí okvětní lístky, což symbolizuje Van Goghovo postupné chátrání. V aktu zoufalství, pod vlivem svých vnitřních hlasů a psychického zhroucení, si Van Gogh odřízne část ucha. Tento okamžik představuje vrchol jeho bolesti a ukazuje, jak hluboko se propadl do utrpení.
Scéna 5: Nemocnice – Poslední kapitola
Van Gogh pobývá v psychiatrické léčebně v Saint-Rémy. Sledujeme, jak ho stěny uzavírají do pasti, zatímco se jeho vize prolínají s realitou. Přestože stále maluje, jeho duševní stav se neustále zhoršuje.
Scéna 6: Havrani – Rozloučení
V posledních chvílích svého života Van Gogh bojuje se strachem, vinou a bezmocí. Havrani z obrazu Pšeničné pole s havrany symbolizují blížící se smrt. V této scéně se však umělec zbavuje tíhy života, který ho sužoval.
Scéna 7: Finále – Nesmrtelnost
Představení končí triumfem Van Goghovy tvorby, která obstála ve zkoušce času. Jeho život, přestože byl poznamenán utrpením, přetrvává v jeho obrazech. Diváci odcházejí s poselstvím, že pravé umění je věčné a že Van Gogh, navzdory svému tragickému osudu, dosáhl nesmrtelnosti.
VAN GOGH – A JOURNEY THROUGH LIGHT AND SHADOW
Act I
Scene 1: Prologue
The scene opens in a symbolic space that does not reflect a specific location but rather Van Gogh’s state of mind. Fire, as a metaphor for both destruction and hope, highlights the contrast between rejection and potential rebirth. The scene ends in darkness, foreshadowing the artist’s difficult journey through life.
Scene 2: The Street – Journey and Rejection
The scene starts in a simple, stark manner, without artistic embellishments—depicting a street filled with everyday life. Van Gogh, portrayed as a young man, travels through the cities of his life: Zundert, The Hague, London, and Paris. The scene is dominated by a gray color palette, reflecting the monotony and coldness of daily life, which gradually overwhelms him. At first, he tries to blend in—following groups of people, attempting to become part of society. Over time, however, people begin to distance themselves from him. Symbolic visuals show how loneliness increasingly consumes his existence. The lack of artistic flourishes in this scene aims to portray the harsh reality and struggles Van Gogh faced—a man longing to belong but always remaining on the margins. A story of alienation that shaped his fate.
Scene 3: Vision – Light in the Tunnel
Loneliness pushes Van Gogh to seek light—not only metaphorically but literally. Fascinated by astronomy, he begins to imagine the world as an infinite cosmos. His mind is visualized on stage—full of colors, stars, and movement. A moment of immersion in boundless imagination and galactic space that becomes an inspiration for his art.
Scene 4: Addictions – Images of Women
On screen, three forms of Van Gogh’s addiction appear—nicotine, alcohol, and women. Women in his life are both a fascination and an unattainable ideal. The scene portrays his relationships with women—not as partners, but as objects of admiration, forever out of reach.
Scene 5: Duet – Love and Rejection
Van Gogh’s relationships, though passionate, end in disappointment. His love for Sien Hoornik, a prostitute with whom he tried to start a family, and his relationship with Margot Begemann, who was willing to commit suicide for him, are shown. However, Van Gogh is unable to reciprocate love in a way that forms a lasting bond.
Scene 6: First Vision – Journey Through Past and Future
Van Gogh experiences a monodrama of past failed relationships and visions of the future. His battle with inner demons is revealed.
Act II
Scene 1: The Refuge of Art
Van Gogh paints in his ideal world, free from problems. His studio, filled with paintings, offers him temporary peace, but a question arises – is it a sanctuary or another escape?
Scene 2: Vision of the Past – Meeting with Ghosts
Figures from Van Gogh’s past appear on stage – a woman and a man who played key roles in his life. In his mind, a symbolic dance between past and present unfolds, with Van Gogh himself taking part, merging the two worlds.
Scene 3: Sunflowers – The Cycle of Life
A symbolic representation of the cycle of life – from seed to full bloom. The image of sunflowers, which Van Gogh painted repeatedly, becomes a metaphor for his own artistic journey. The scene, initially full of vibrant colors, gradually fades into darkness, symbolizing an impending crisis.
Scene 4: The Ear – The Fall
On screen, flowers lose their petals, symbolizing Van Gogh’s slow self-destruction. In an act of desperation, influenced by his inner voices and psychological breakdown, Van Gogh cuts off a piece of his ear. This moment marks the peak of his suffering, illustrating how far he has fallen into despair.
Scene 5: The Hospital – The Final Chapter
Van Gogh is in a psychiatric hospital in Saint-Rémy. We see how the walls trap him, while his visions intertwine with reality. Although he continues to paint, his mental state deteriorates further.
Scene 6: Ravens – Farewell
In his final moments, Van Gogh struggles with fear, guilt, and helplessness. The ravens from Wheatfield with Crows symbolize his approaching death. However, in this scene, the artist finally frees himself from the weight of life that had burdened him.
Scene 7: Finale – Immortality
The performance concludes with the triumph of Van Gogh’s art, which has stood the test of time. His life, marked by suffering, continues to live on in his paintings. The audience leaves with the message that true art is eternal and that Van Gogh, despite his tragic fate, has achieved immortality.